Azyl pro zvířata

azyl@pastvaprodusi.org 

Se zvířecími svěřenci umístěnými v našem azylu děláme pouze ty aktivity, které jsou na míru jejich potřebám. Naším zájmem není a nikdy nebude finanční zisk. Středobodem aktivit je vždy daná zvířecí bytost, její fyziologické, psychologické a zdravotní potřeby. Přímo ve Stanovách si zakazujeme pronájem zvířat či využívání jejich užitkovosti. Nezneužíváme je ani jako atrakci, byť poklidný a pokorný pobyt v jejich přítomnosti můžeme všem pouze doporučit. Vše musí být s citlivostí, soudností a hlavně empatií.

I když se v menší míře ujímáme i pejsků a kočiček, náš hlavní fokus jsou koně. Ty jsou pro mnoho lidí nezařaditelní – jsou to domácí nebo hospodářská zvířata? Jejich chov se nachází někde uprostřed mezi užitkovým a hobby chovem a v tom vidíme důležitý důvod pro to, aby měly někde zastání.

Dále také věříme, že ani tzv. hospodářská zvířata nejsou zboží, ale myslící a cítící bytosti, které si zaslouží naši ohleduplnost. Většina lidí se o jejich osudy nezajímá a netuší, čím vším si musí v procesu "živočišné výroby" projít. Mnozí jejich úděl chápou jako nutný v rámci naplnění svých vlastních potřeb. Rádi bychom proto ukázali, že tyto tvory, v mnohém velmi podobné našim domácím mazlíčkům, není nutné využívat, a že lze i bez živočišných produktů vést zdravý a energií naplněný život.

Tím se dostáváme k neméně důležitému aspektu Pastvy pro duši – chceme být takovou pastvou pro duši nejen pro útulkové zvířecí svěřence, nýbrž i pro lidi. Tvořit místo, kde se může veřejnost a lidé, mající zvířata ve svých srdcích, seznámit s jednotlivými osudy zachráněných zvířat, zažít ten božský kontakt s nimi, stát se jejich přáteli, kmotřenci a kmotřenkami či virtuálními adoptivními rodiči na dálku v podobě finančních dárců na jejich péči a spokojený život. 

Ačkoliv jsme jako organizace Pastva pro duši vznikli teprve na počátku roku 2024, historicky jsme jako rodina již měli hodně zachráněných zvířat, včetně jedné již bohužel nežijící kobylky, a zkušenosti máme tudíž značné. Například málokdo zvedal tolikrát koně, co se nedokáže sám postavit. Ručně tahem za ohlávku a ocas, popruhy, bagrem, heverem, i několikrát za pomoci hasičů. Tento rok jsme pečovali o tři velmi staré šťastné koně, dalšího jednoho postaršího se speciální kombinací onemocnění, tři psy z poválečné oblasti zachráněné před utracením v tzv. útulcích smrti, tři zachráněné kocoury a dva králíky zachráněné z otřesných podmínek.

Psů a jednoho našeho králíčka jsme se ujali, když jsme ještě bydleli ve městě v bytě. Poté se nám naskytlo stěhování do nemovitosti, kde koně mají historii. Považovali jsme za naprosto přirozené a logické v tom pokračovat. Přišlo nám škoda nevyužít ten prostor a nezačít se ujímat i "dosloužilých" či nemocných, tzv. jatečných koní, které bohužel, jakmile ztratí svůj účel na sport či na práci, nezřídka končí na zahraničních jatkách. Původní vize byla 2 koně, samotný jeden kůň by nám připadal ochuzený a společensky strádající - přece jen se jedná o stádovitá a velice společenská zvířata.

Jenomže útulků pro koně je v ČR naprostý nedostatek. O jejich nedostatku nasvědčuje i fakt, že již poté, co jsme se ujali druhého koně, se o nás rozkřiklo a ve velkém se nám začali ozývat majitelé koní, kteří potřebovali vyřešit svou situaci se svým parťákem koněm, a to aniž bychom se o to nějak snažili. Byl to výsledek velkého nedostatku počtu útulků a také díky tomu, že je patrné, že těmto koním umíme poskytnout péči, prostředí a podmínky naprosto adekvátně a na nadstandardní úrovni. Při veterinární péči spolupracujeme s velice citlivými a koně milujícími veterinářkami. V mladém věku tyhle zvířata často na rozdíl od psů nejsou pořizováni jako domácí mazlíčci a členové rodiny, ale slouží člověku. Kvůli nárokům na prostor, čas, práci, veterinární péči a výživové doplňky je jejich osud často velmi nejistý poté, co již nejsou schopni tento užitek plnit. Není úplnou výjimkou, že kůň z ČR skončí na jatkách v Polsku.

Stěžejní péče se soustředí okolo oněch čtyř koní, jelikož tam je pro to, aby pořádně prospívali, potřeba největší organizovanosti, veterinární péče, dietní podpory, výstavby zázemí, lidské práce i finančních nároků. 

Pomáhejte s námi

"Ten, kdo žije v harmonii s přírodou, má dobrou náladu a vůči druhým projevuje uznání, váží si věcí, které potřebuje k životu, a dovede za ně poděkovat – takový způsob života je jeho oslavou, neboť vyjadřuje štěstí." (Indiánská moudrost)

V knize Genesis je lidským bytostem deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Ve Svatém Písmu se však nachází i apel na laskavé zacházení s živými tvory. Bůh dal lidem pravomoc nad zvířaty, ale nedal jim právo je týrat. (1. Mojžíšova 1:28; Žalm 8:6–8) Bohu záleží na každém zvířeti, dokonce i na malých ptáčcích. (Jonáš 4:11; Matouš 10:29) Svým služebníkům přikázal, aby byli ke zvířatům ohleduplní. (2. Mojžíšova 23:12; 5. Mojžíšova 25:4; Přísloví 12:10) Tento apel je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech.

Rozdíl mezi zvířaty a lidmi tkví ve specifickém lidském úkolu – pečovat o tvory, kteří s námi sdílejí planetu. Skutečným měřítkem lidskosti je totiž to, jak si ceníme života jako takového a jak se chováme ke zvířatům. Zároveň je to zdroj skutečného štěstí. Toho lze dosáhnout prostřednictvím porozumění nejdokonalejším božím výtvorům - živé a neživé přírody. Díky porozumění a lásce k přírodě možná lépe pochopíme a porozumíme podmínkám, ve kterých žijeme a všem příčinám, které pak ovlivňují náš život. Když si užijeme procházku v přírodě, nebo vidíme zvířata si hrát, to je jen malá ochutnávka té obrovské síly.

Každé zvíře na tomto světě má svůj specifický úkol, kterým má člověka něco naučit. Zatímco pejsci jsou pro člověka opravdoví přátelé, kamarádi do nepohody, spřízněné duše, ochránci bránící útokem, a tedy učí ho takovéhoto partnerství, koně jsou ti, co člověka umí povznést, přenést do nových dimenzí, dávají mu svobodu pohybu, svobodu myšlenky. Splynout s pohybem koně umožňuje odpoutat se od země, je to jako splynout s energií vzduchu, je to jako tančit v dešti, ovládnou živly vně přírody i uvnitř sebe. Je možné se s nimi dostat do takového propojení, že jim lze dávat pokyny pouhou myšlenkou. To je umožněno díky tomu, že jsou ve volné přírodě kořist pro predátory a vyvinula se u nich neuvěřitelná senzibilita, intuice a zbystření smyslů. Ne nadarmo se seriózně používají v psychoterapiích, u hendikepovaných lidí, seniorů, dětí, při léčbě depresí, závislostí a dalším všestranném využití. Kůň pozná zakrývaní pocitů a emocí, lež, přetvářku, řekne o člověku to, co je skryto za oponou. Je to poněvadž se museli naučit pravdivě rozpoznat pocity ostatních koní ve stádě, aby mohli v případě nebezpečí včas zareagovat. Koně proto nerozruší tolik, že k němu přijdete smutní, s psychickými problémy, v depresi nebo naštvaní, jako když k němu přijdete s úmyslem zakrývat nějaký takový svůj pocit. Kůň umí lidské pocity mnohonásobně zesílit. Kůň Vás zkrátka probere do reality.