Košík
0
0,00 €
O nás
Vítejte na stránkách dobročinné organizace Pastva pro duši z. s. rodinného charakteru zabývající se vlastní revoluční metodou ochrany přírody ve spojení se záchranou hospodářských zvířat, vzájemným osobním rozvojem a rozvojem empatie, zdravým životním stylem a poskytující zvířatům domov na dožití.
Nejvíce srdeční záležitostí a zároveň nejvíce finančně nákladnou je tvořit plnohodnotný azyl
pro domácí a hospodářská zvířata. Mezi další činnosti následně patří osvětová činnost a
vzdělávání v oblasti ochrany přírody a krajiny, práv zvířat, zdravého životního stylu a osobního rozvoje a v neposlední řadě ochrana životního prostředí a její prosazování
formou účasti ve správních a soudních řízeních.
Zvířecí azyl Pastva pro duši provozujeme na cca 8mi tisících metrech čtverečních pozemku, který se nachází na od měst odlehlém venkově v regionu Rabštejnska. Na čtyřmezí Středočeského, Karlovarského, Plzeňského a Ústeckého kraje.
Protože jsme i hudebníci, provozujeme také muzikoterapeutické studio Prastari Portal. Naší na chod azylu benefiční muzikoterapií provádíme pastvu pro duši nejen zájemcům z řad lidí, ale jsme i jedni z průkopníků etablovaného oboru muzikoterapie pro zvířata.
V brzké době se také chceme stát důležitými aktéry při sestavování programu pro děti a mládež.
Azyl pro zvířata
Návrat k posvátné smlouvě se zvířaty a krajinou
Vítejte v srdci Pastvy, kde se stírají hranice mezi člověkem, zvířetem a přírodou. Kde slova "útulek" a "vzájemnost" nabývají mnohem hlubšího významu. Pastva pro duši je životní postoj. Je to náš způsob, jak v moderním, odpojeném světě znovu ukovat ztracenou smlouvu s těmi, se kterými sdílíme tuto planetu.
Stali jsme se komunitním prostorem a místem, kde se člověk učí znovu vnímat život ve všech jeho rozmanitých formách. Je to prostor, kde zvířata dostávají příležitost být sami sebou a kde lidé nacházejí cestu zpět k vlastní, často ztracené přirozenosti.
Naše filozofie vychází z uvažování přírodních národů, které je dnes bohatě doloženo archeologií, etnografií a antropologií. Nevnímáme zvířata jako majetek, stroje na peníze, sportovní náčiní nebo podřízené tvory, jejichž hodnota by se odvíjela pouze od jejich užitečnosti pro lidský druh. Jsou to naši učitelé, naši bratři a sestry. Naším posláním je tvořit plnohodnotný a bezpečný domov pro domácí a hospodářská zvířata, která by jinak čekala předčasná smrt, protože přestala být "zisková" nebo "chtěná". Příležitostně poskytujeme útočiště i volně žijícím živočichům, pokud se k nám dostanou balancujíc na samé hranici přežití.
Neméně důležitým aspektem Pastvy pro duši je tedy být takovou pastvou pro duši nejen pro útulkové zvířecí svěřence, nýbrž i pro lidi. Tvořit místo, kde se může veřejnost a lidé, mající zvířata ve svých srdcích, seznámit s jednotlivými osudy zachráněných zvířat, zažít ten božský kontakt s nimi, stát se jejich přáteli, kmotřenci a kmotřenkami či virtuálními adoptivními rodiči na dálku v podobě finančních dárců na jejich péči a spokojený život.
Za dobu našeho působení jsme prošli hlubokou vnitřní proměnou. Pochopili jsme, že model spasitelského sebeobětování, při kterém člověk zničí sám sebe, aby zachránil druhé, z dlouhodobého hlediska nefunguje. Abychom mohli pomáhat zvířatům, museli jsme najít udržitelný smysl i pro nás a naši rodinu.
Z klasického záchranného projektu jsme se proto organicky vyvinuli v organizaci s mnohem hlubším společenským, filozofickým a environmentálním přesahem. Už slepě jednostranně nezachraňujeme zvířata, aniž bychom věděli, zda o to vůbec stojí. Místo toho jim umožňujeme plnit jejich přirozenou úlohu a záměry, mezi které patří především probouzet připravené lidi a navracet se zpět ke svému odvěkému parťáku: krajině.
Ve spolupráci s ochránci přírody umisťujeme koně do ekosystémů. Jejich přirozená pastva, pohyb a přítomnost pomáhají revitalizovat vyčerpanou půdu, podporují návrat ohrožených druhů rostlin i drobného hmyzu a celkově oživují místní ekosystém. Zvířata, nad kterými společnost zlomila hůl, se tak stávají klíčovými architekty nového, zdravého života v krajině. Kruh se tak magicky a s obrovskou pokorou uzavírá.
Lidé často hledají spiritualitu v drahých retreatech nebo tichých meditačních centrech. My jsme ji našli v každodenní, tvrdé realitě našeho útulku. Náš život o dvou dospělých a třech malých dětech uprostřed zvířecí smečky je vším možným, jen ne romantickým snem z instagramových obrázků.
Skutečná spiritualita u nás znamená obléct si v třeskutém lednovém mrazu starou bundu, vzít do promrzlých rukou sekeru a jít prorážet led v kádích, aby zvířata měla co pít. Znamená to tahat těžké sítě plné sena a věšet je vysoko do korun stromů, abychom koním dopřáli co nejpřirozenější způsob obživy. Naším hlavním pracovním strojem není silný traktor, ale obyčejné kolečko, vlastní svaly a odhodlání, které nás nutí vstát i v těch dnech, kdy cítíme, že už nám nezbývá absolutně žádná síla.
Nezdobíme si realitu růžovými brýlemi. Jsou chvíle, kdy se noříme do bahna a vyčerpání, kdy čelíme nepochopení okolí a kdy musíme škrtnout veškeré osobní plány. Ale právě v těchto momentech – v tichém oddychování spícího koně, v důvěřivém pohledu zachráněného zvířete a v klidu ranní mlhy nad pastvinami – nacházíme hluboké uzemnění. Právě zde, v propojení s nejzákladnějšími životními rytmy, se odehrává ten opravdový, posvátný tanec s přírodou.
Proč nás zvířata potřebují
Útulků a azylů je v ČR naprostý nedostatek. A i když již i azylů pro hospodářská zvířata a pro koně přibývá každý rok hned několik, o jejich stálém nedostatku nasvědčuje i fakt, že již poté, co jsme se ujali druhého koně, se o nás rozkřiklo a ve velkém se nám začali ozývat majitelé koní, kteří potřebovali vyřešit svou situaci se svým parťákem koněm, a to aniž bychom se o to nějak snažili. Byl to výsledek velkého nedostatku počtu útulků a také díky tomu, že je patrné, že těmto koním umíme poskytnout péči, prostředí a podmínky naprosto adekvátně a na nadstandardní úrovni. Při veterinární péči spolupracujeme s velice citlivou a všechny zvířata bez rozdílu milující veterinářkou.
Koně často na rozdíl od psů nejsou pořizováni jako domácí mazlíčci a členové rodiny, ale slouží lidskému užitku. Kvůli nárokům na prostor, čas, práci, veterinární péči a výživové doplňky je jejich osud často velmi nejistý poté, co již nejsou schopni tento užitek plnit. Není úplnou výjimkou, že kůň z ČR skončí na jatkách v Polsku. Situaci velmi zhoršila špatná úroda sena a jeho zdražení na několikanásobek, kdy si původní majitelé koně již nadále nemohli chov dovolit a začali se jich ve velkém zbavovat.
My přicházíme s revolučním řešením razantně navyšujícím kapacity azylů, poskytujícím zvířatům ten nejlepší životní prostor a to vše propojujíc s ochranou přírodu, krajiny a obnovou půdy!
Nedostáváme žádné státní dotace a ani na ně nemáme nárok. Náš zapsaný spolek Pastva pro duši z. s. funguje výhradně a pouze díky nezávislé podpoře lidí, kterým náš způsob přemýšlení dává stejný smysl jako nám.
Ať už nás podpoříte pravidelným příspěvkem, nákupem z našeho tvůrčího obchůdku, využitím služeb studia PRASTARI PORTAL, účastí na našich zážitkových akcích, nebo dobrovolnickou pomocí přímo u zvířat, stáváte se pevnou součástí tohoto velkého příběhu.
Přijďte k nám načerpat inspiraci, zpomalit a objevit svůj vlastní vztah ke světu. Budeme se na vás těšit.
Pomáhejte s námi
"Ten, kdo žije v harmonii s přírodou, má dobrou náladu a vůči druhým projevuje uznání, váží si věcí, které potřebuje k životu, a dovede za ně poděkovat – takový způsob života je jeho oslavou, neboť vyjadřuje štěstí." (Indiánská moudrost)
V knize Genesis je lidským bytostem deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Ve Svatém Písmu se však nachází i apel na laskavé zacházení s živými tvory. Bůh dal lidem pravomoc nad zvířaty, ale nedal jim právo je týrat. (1. Mojžíšova 1:28; Žalm 8:6–8) Bohu záleží na každém zvířeti, dokonce i na malých ptáčcích. (Jonáš 4:11; Matouš 10:29) Svým služebníkům přikázal, aby byli ke zvířatům ohleduplní. (2. Mojžíšova 23:12; 5. Mojžíšova 25:4; Přísloví 12:10) Tento apel je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech.
Rozdíl mezi zvířaty a lidmi tkví ve specifickém lidském úkolu pečovat o tvory, kteří s námi sdílejí planetu. Skutečným měřítkem lidskosti je totiž to, jak si ceníme života jako takového a jak se chováme ke zvířatům. Zároveň je to zdroj skutečného štěstí. Toho lze dosáhnout prostřednictvím porozumění nejdokonalejším božím výtvorům, tj. živé a neživé přírody. Díky porozumění a lásce k přírodě možná lépe pochopíme a porozumíme podmínkám, ve kterých žijeme a všem příčinám, které pak ovlivňují náš život. Když si užijeme procházku v přírodě, nebo vidíme zvířata si hrát, to je jen malá ochutnávka té obrovské síly.
Každé zvíře na tomto světě má svůj specifický úkol, kterým má člověka něco naučit. Zatímco pejsci jsou pro člověka opravdoví přátelé, kamarádi do nepohody, spřízněné duše, ochránci bránící útokem, a tedy učí ho takovéhoto partnerství, koně jsou ti, co člověka umí povznést, přenést do nových dimenzí, dávají mu svobodu pohybu, svobodu myšlenky. Splynout s pohybem koně umožňuje odpoutat se od země, je to jako splynout s energií vzduchu, je to jako tančit v dešti, ovládnou živly vně přírody i uvnitř sebe. Je možné se s nimi dostat do takového propojení, že s nimi lze komunikovat pouhou myšlenkou. To je umožněno díky tomu, že jsou ve volné přírodě kořist pro predátory a vyvinula se u nich neuvěřitelná senzibilita, intuice a zbystření smyslů. Ne nadarmo se seriózně používají v zooterapiích. Kůň pozná zakrývaní pocitů a emocí, lež, přetvářku, řekne o člověku to, co je skryto za oponou. Je to poněvadž se museli naučit pravdivě rozpoznat pocity ostatních koní ve stádě, aby mohli v případě nebezpečí včas zareagovat. Koně proto nerozruší tolik, že k němu přijdete smutní, s psychickými problémy, v depresi nebo naštvaní, jako když k němu přijdete s úmyslem zakrývat nějaký takový svůj pocit. Kůň umí lidské pocity mnohonásobně zesílit. Kůň Vás zkrátka probere do reality.
POZOR: Kvůli tomu, že ČR na jaře a v létě sužovalo sucho, je extémně špatná úroda sena. Pokud chováte koně či máte jiného senožravého miláčka a jste v bezvýchodné situaci, zanechte nám zde svůj email. Pokusíme se najít společně řešení!
I tato tragická situace stojící život spousty zvířat ukazuje, nakolik je potřebná vize Pastvy pro PLANETU!
Pastva pro PLANETU
Voda nám to prozradila, sucho potvrdilo
Krajina funguje jako dokonalé, i když často neúprosné zrcadlo lidského hospodaření.
V září 2024 zasáhly Českou republiku a hlavně Moravu devastující povodně, které svým rozsahem překonaly očekávání hydrologů i krizových štábů. Tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou, mnozí o vše, co měli. V Jeseníkách spadlo během několika dnů přes 500 milimetrů srážek, meteorologická stanice Švýcárna zaznamenala absolutní denní rekord 385,6 milimetru. Více než padesát měřicích stanic vyhlásilo stav stoleté vody, škody přesáhly sedmdesát miliard korun. Ministr životního prostředí Petr Hladík konstatoval, že podobně rozsáhlé povodně na tak velkém území Česko dosud nezažilo.
Uprostřed této katastrofy vyvstala otázka, na kterou oficiální struktury neměly uspokojivou odpověď. Co bude se zvířaty? Rodinná organizace Pastva pro duši, jež sama provozuje zvířecí azyl, tehdy založila facebookovou skupinu Zvířata ohrožená POVODNĚMI, která se během několika hodin stala největší celostátní platformou pro koordinaci záchranných operací. Propojovali se zde profesionální útulky s dobrovolníky, dispečerovaly převozy, shromažďovalo krmivo a materiál. Všechno zdola, dobrovolníky a občanskou společností, bez čekání na pokyny. Síla spontánní lidské solidarity alespoň částečně zmírňovala trauma těch dní.
Když vody opadly, začali jsme přemýšlet jinak. Skupina ztratila svůj původní účel, ale ne svůj smysl. Rozhodli jsme se využít vybudovanou komunitu k šíření osvěty o něčem, co nás fascinovalo už dlouho a co přímo souvisí s prevencí povodní. O tom, že právě zachráněná zvířata mohou napomoci zadržovat vodu v krajině a předcházet tak budoucím katastrofám. Zní to paradoxně, ale věda i praxe ukazují, že je to pravda.
Hned rok a půl po povodních přišla další naprostá katastrofa velmi brutálně se dotýkající skoro všech a všeho žijícího na území Česka a dalších částech světa. Sucho! Neúroda, vyschlé potoky, ztráta biodiverzity, požáry rozsáhlých území. Teď už bylo nanejvýš jasné, že čas je teď, že už musíme bezodkladně konat a revitalizovat celou krajinu!
Dva velcí partneři: koně a krajina
Možná už jste slyšeli o tom, že volná i regenerativní pastva s hospodářskými či polodivoce žijícími velkými kopytníky a další megafaunou na rozlehlých pastvinách mají až zázračně blahodárné účinky na obnovu přírody. Světoví odborníci je považují za nejnadějnější prostředek k řešení většiny ekologických hrozeb naší doby.
Problematika vsákavosti půdy a retence vody v krajině je komplexní a multifaktoriální. Zahrnuje stav půdní struktury, množství organické hmoty, přítomnost kořenových systémů, míru zhutňování zemědělskou technikou, rozsah odvodňovacích meliorací a mnoho dalších proměnných. Velcí kopytníci fungují jako dokonalý přírodní vertikutátor. Při správném pastevním managementu a volném pohybu v rozsáhlém prostoru tato kopyta citlivě, bez destruktivního tlaku těžké techniky, rozrušují neprostupnou půdní krustu. Umožňují tak atmosférickému kyslíku a srážkové vodě pronikat zpět do podpovrchových vrstev. Navíc jejich specifický způsob selektivního spásání vytváří prostorovou různorodost a na pastvině tak vzniká mozaika různě vysokých porostů, což poskytuje rozmanité mikrobiotopy pro hnízdění ptáků, vývoj hmyzu a rozmnožování drobných savců. Zároveň tím, že zvířata zanechávají v krajině moč a trus, vracejí do systému organickou hmotu a živiny v postupné, přírodou snadno vstřebatelné formě. Tato organická dotace slouží jako primární palivo pro obnovu půdních mikrobů a kroužkovců. Projekty takzvaného rewildingu (například v Milovické rezervaci) prokazují naprosto fenomenální výsledky tohoto procesu. Znovuzavedení polodivokých koní, praturů a zubrů na degradované plochy vedlo i bez zásahů člověka ke skokovému, tisíciprocentnímu nárůstu populací vzácných rostlin a ohrožených motýlů.
Myšlenka iniciativy Pastva pro planetu však tento model signifikantně rozšiřuje. Vedle dvou již existujících modelů:
a) striktně komerční, produkční regenerativní pastvy kopytníků (https://www.ziva-puda.cz/opatreni-pro-pudu/regenerativni-pastva) a
b) přísných přírodních rezervací s divokou faunou,
definuje zcela nový a dosud opomíjený článek: c) dobrovolníky zachráněnou domestikovanou býložravou megafaunu.
Útulkoví koně, odložení poníci, staré ovce či kozy a další zvířata z azylů získávají možnost plnit tu svojí nejpřirozenější úlohu, pro kterou tu byli jejich pradávní předci.
Nám nejde jen o to, že pastva regeneruje půdu, obnovuje biodiverzitu a zvyšuje schopnost krajiny pojmout přívalové srážky. Nám se líbí také to, že koně i další zvířata při tom mohou žít způsobem, který odpovídá jejich přirozenosti. Pohybovat se volně po rozlehlých plochách, vybírat si potravu, žít ve stádě s přirozenou sociální strukturou. Ekologický přínos a kvalita života zvířat se tu krásně podmiňují.
Doporučené zdroje:
Equine-Assisted Microhabitat Creation
https://credike.com/equine-assisted-microhabitat-creation/
Horses Can Help. Let's Use Equine Ecosystem Engineers to…
https://medium.com/the-environment/horses-can-help-108b0fec5cd6
Reviving hope: Wild horses and ecosystem restoration in Appalachia, USA
https://www.resilience.org/stories/2023-10-24/reviving-hope-wild-horses-and-ecosystem-restoration-in-appalachia-usa/
https://www.ecosystemrestorationcommunities.org/2023/09/07/reviving-hope-wild-horses-and-ecosystem-restoration-in-appalachia/
What is Landscape Restoration & Why is it Important
https://forestry.com/environmental-impact/restoration-projects/landscape-restoration/
Tradiční moudrost o zemědělství a krajině
Poznatky etnozoologie nám nabízejí modely soužití člověka a zvířat, které fungovaly tisíce let. Naši předkové nevěděli nic o biogeochemických cyklech uhlíku, ale intuitivně chápali, že zdravá krajina s pastevními zvířaty je podmínkou zdravých regionů!
Podle vědecké monografie Půda a život civilizací, která je skvělým vědecký zdrojem tradiční ekologické moudrosti v zemědělství, při zpětném pohledu do historii zjistíme, že tou vůbec největší ekologickou ztrátou, kterou moderní zemědělství naší krajině uštědřilo, nebylo pouze rozorání mezí, odstranění remízků, meliorace, zánik záhumenek, využívání umělých hnojiv a pesticidů nebo scelení pozemků do obrovských nedozírných lánů, nýbrž plošné, systematické a téměř absolutní oddělení velkých býložravců od půdy. V minulosti byl chov zvířat a pěstování plodin úzce provázaným systémem. Dnešní specializovaný, bipolární model však na jedné straně udržuje obrovské, mrtvé plochy orné půdy závislé na vnějších chemických vstupech, a na straně druhé koncentruje obrovská množství hospodářských zvířat (včetně býložravé megafauny) do vnitřních ustájení nebo malých koncentrovaných výběhů. V těchto chovech jsou zvířata krmena dovezenými komerčními krmivy a jejich trus se mění z drahocenného přírodního zdroje v ekologický a logistický problém.
Vědecké konsorciální studie, zaměřené na udržitelné potravinové systémy (Integrated Crop-Livestock Systems - ICLS), přesvědčivě argumentují, že znovunapojení zvířat na specializované plodiny a krajinu dokáže obnovit zpřetrhané biogeochemické cykly. Návrat zvířat do krajiny přináší nezbytnou ekologickou komplexitu. Koně a další velcí kopytníci a býložravci totiž v ekosystému nepůsobí jen jako pasivní "sekačky na trávu". Jsou to aktivní, nenahraditelní ekosystémoví inženýři.
Doporučené zdroje:
Půda a život civilizací: Co děláme půdě, děláme sobě (2021)
www.researchgate.net/profile/Jan-Turek-6/publication/357901758_Cilek_V_-_Hladik_J_-_Havel_T_-_Turek_J_-_Zahora_J_-_Vopravil_J_-_Fucik_P_-_Khel_T_-_Meduna_P_-_Mudra_P_-_Navratil_T_-_Suvova_Z_-_Kinsky_V_-_Kerka_J_-_Krizek_P_2021_Puda_a_zivot_civilizaci_Co_delame_pu/links/61e6a7025779d35951b92065/Cilek-V-Hladik-J-Havel-T-Turek-J-Zahora-J-Vopravil-J-Fucik-P-Khel-T-Meduna-P-Mudra-P-Navratil-T-Suvova-Z-Kinsky-V-Kerka-J-Krizek-P-2021-Puda-a-zivot-civiliza.pdf
Klimatická změna stírá rozdíly mezi výnosy v ekologickém a konvenčním zemědělství
https://mendelu.cz/klimaticka-zmena-stira-rozdily-mezi-vynosy-v-ekologickem-a-konvencnim-zemedelstvi/
Výuková a metodická videa, která detailně vysvětlují fungování půdy pod povrchem a přinášejí praktické postupy pro šetrné zemědělství
https://www.intekol.eu/vlastni-videa/
Horse-Mediated Restoration of Culturally Significant Landscapes
https://credike.com/horse-mediated-restoration-of-culturally-significant-landscapes/
Reconnecting Grazing Livestock to Crop Landscapes
https://www.frontiersin.org/journals/sustainable-food-systems/articles/10.3389/fsufs.2021.750765/full
How Are Horses Used in Agriculture?
https://www.agriculturelore.com/how-are-horses-used-in-agriculture/
Od boxu k volné pastvě
Abychom pochopili, proč je volná pastva tak důležitá, musíme se podívat na celé spektrum různých způsobů života koní na této planetě. Na jedné straně stojí kůň uzavřený třiadvacet hodin denně v boxu, vytažený jen na intenzivní trénink, vyšlechtěný do krajnosti pro konkrétní lidské účely. Jeho pohyb, potrava, sociální kontakty i reprodukce jsou zcela pod lidskou kontrolou. Na opačném konci jsou divocí nebo zdivočelí koně ve volné přírodě, kde přirozený výběr formuje genofond a stádo si samo určuje rytmus svého života.
Mezi těmito extrémy existuje celé spektrum přístupů. Koně chovaní pro práci či zábavu lidí vyžadují intenzivní péči a detailní řízení jejich denního režimu. Regenerativní řízená pastva, jak ji praktikují některá česká hospodářství, napodobuje přirozené vzorce pohybu stád, ale stále pod lidským dohledem. Semi-rezervace typu Milovice nebo Rokycany umožňují koním žít v polodivokých podmínkách na rozlehlých plochách s minimálními zásahy. A na konci spektra jsou populace ferálních koní, které člověk nijak neřídí.
Zpátky na zem
Musíme být realističtí. V evropských podmínkách je většina krajiny kulturní krajinou a zcela volně žijící koně jako na amerických prériích tu prostě nejsou možní. Navíc potřebujeme řešení pro zachráněné, na člověka navyklé, domestikované a šlechtěné koně, kteří by v divoké přírodě sami nepřežili.
Proto hledáme praktické cesty, jak se co nejvíce přiblížit ideálu, ale při zachování důrazu na maximální blaho každého jedince. Koně v našich podmínkách stále potřebují pravidelné ošetřování kopyt, občasné přikrmování, krmení v zimě a další péči. Nejde o ryzí návrat do minulosti divoké panenské přírody, ale o hledání rovnováhy mezi svobodou zvířete a naší odpovědností za ty, které jsme si vzali do péče.
Ve spolupráci se všemi dotčenými</h2>
Pro projekt Pastvy pro PLANETU je důležité zastřešující pravidlo:
Celou dobu se musí dbát na ekonomicko-sociální dimenzi. U jakékoliv diskuze o ekologické obnově se musí vždy dát prostor naplno zapojovat místním komunitám (obyvatelé, konvenční zemědělci a další). Úspěšná obnova krajiny se absolutně neobejde bez takzvané sociální inkluze a hluboké kulturní udržitelnosti.
Musí se brát obrovský ohled na to, že na této krajině často spočívá jediné živobytí místních obyvatel. Ochrana přírody nesmí znamenat diktát intelektuálních elit a institucí shora, zatímco místní přicházejí o své příjmy a jistoty. Naopak, musíme začít využívat takzvané participativní scénáře. To znamená plánovat budoucnost krajiny a ochranu ekosystémů přímo a společně s těmi, kdo v ní po generace žijí a pracují.
Musí se s nimi vše otevřeně komunikovat a respektovat jejich lokální znalosti, rovnocenně je zapojovat do všech rozhodovacích procesů a dát jim jasné životní a ekonomické garance.
Moderní vědecké poznatky o komunitně zapojené ekologické obnově jasně prokazují, že ochrana přírody fatálně selhává, pokud se provádí arogantně a bez ohledu na lidi. Naše práce a osvěta si klade za cíl být natolik citlivá, aby v lidech nevzbudila odpor, ale naopak přirozený zájem být aktivní součástí této změny. Proto my v Pastvě pro duši jsme pro iniciativu ZDOLA. Od občanské společnosti. Pro organicky vznikající změny. Pojďme společně vytvořit tým, který léčí zemi i nás samotné.
Doporučené zdroje:
Existing evidence on the use of participatory scenarios in ecological restoration: a systematic map
https://environmentalevidencejournal.biomedcentral.com/articles/10.1186/s13750-023-00314-1
Towards Increased Community-Engaged Ecological Restoration: A Review of Current Practice and Future Directions
https://er.uwpress.org/content/36/3/208
Three Approaches to Restoration and Their Implications for Social Inclusion
https://er.uwpress.org/content/39/1-2/27
Jiný pohled na koně
Vědecký výzkum posledních dvou desetiletí přináší fascinující poznatky o vztahu člověka a koně. Studie kardiovaskulární synchronizace ukazují, že při vzájemné interakci dochází k propojení srdečních rytmů obou druhů. Kůň i člověk jsou komplexní systémy, které se během kontaktu navzájem ovlivňují prostřednictvím autonomního nervového systému. Koně dokáží rozpoznávat lidské emoce a reagovat na ně záměrně, nikoliv pouze reflexivně. Jsou citliví na subtilní změny v našem držení těla, dechu, svalového napětí.
Linda Kohanov, zakladatelka Eponaquest Worldwide a autorka knih The Tao of Equus a The Power of the Herd, rozpracovala koncept nonpredatory power, vedení bez dominance, inspirovaný dynamikou koňského stáda. Její přístup zdůrazňuje emocionální inteligenci, kterou můžeme rozvíjet prostřednictvím kontaktu s koňmi, aniž bychom na nich museli jezdit. Mark Rashid, autor knih A Journey to Softness a Horses Never Lie, integruje principy aikidó do práce s koňmi a zdůrazňuje komunikaci nad technikou, uvědomění nad kontrolou. Ella Šamánková, Zuzka Pátková a další praktikují komunikaci se zvířaty založenou na vzájemném naslouchání a respektu.
Francesco De Giorgio a José De Giorgio-Schoorl z Learning Animals Institute rozvíjejí zooantropologický přístup, který se zaměřuje na kvalitu života zvířat a jejich osobnostní růst. Namísto stimulace kognitivních schopností pro lidské účely usilují o zachování vrozených kognitivních schopností koně v jeho přirozenosti.
Co mají tito odborníci společného? Důraz na to, že vztah člověka a koně je oboustranně obohacující, a že toto obohacení ani nevyžaduje ježdění. Kontakt ze země, pozorování, sdílení prostoru může být pro obě strany stejně cenné. Koně nás mohou učit přítomnosti v okamžiku, autenticitě, neverbální komunikaci. My jim můžeme nabídnout bezpečí, péči a prostor pro naplnění jejich přirozených potřeb. Nejde o vztah pána a sluhy, ale o partnerství založené na vzájemném respektu.
Koně pro komunitu
Jeden z příkladů, jak financovat takový chov koní a dalších zachráněných pastevních zvířat, je model komunitního vlastnictví. Koně patří obci, městu nebo družstvu občanů, kteří sdílí starost o stádo žijící na veřejných pastvinách. O jejich péči se starají dobrovolníci, navštěvují je školní třídy, přicházejí lidé hledající zklidnění a kontakt s přírodou. Tento model nejen přináší prospěch samotným koním, jenž tak žijí v podmínkách více se blížících jejich přirozeným potřebám, ale také by obohacoval místní život. Děti i dospělí by mohli trávit čas s těmito nádhernými zvířaty, učit se o jejich potřebách, rozvíjet empatii a vytvářet si hluboký vztah s přírodou.
Jedním z častých argumentů pro cílenou fyzickou zátěž koní řízenou člověkem je tvrzení, že koně bez pravidelného sportovního výkonu nebo práce ztloustnou a zakrní. Tento argument zde však neplatí, neboť koně v adekvátních podmínkách nepotřebují intenzivní fyzickou zátěž, aby zůstali zdraví. Ve volné přírodě nebo na dostatečně rozlehlých či správně manageovaných pastvinách se koně pohybují přirozeně, získávají dostatek pohybu a zároveň udržují přirozenou váhu.
Nový příběh
Koně jsou z domestikovaných zvířat zdomácnělí nejkratší dobu. Jejich předkové běhali divocí po stepích ještě v době, kdy psi už tisíce let leželi u lidských ohňů a kozy se pásly kolem prvních osad. Koně byli domestikováni až po psech, ovcích, kozách, prasatech, kočkách, skotu (turu domácím i zebu), lamách, alpakách i oslech.
Ta krátká doba domestikace znamená, že koně si uchovávají silné instinkty a potřeby svých divokých předků mnohem víc než ostatní domácí či hospodářská zvířata. Potřebu pohybu, sociálního kontaktu ve stádě, volby potravy, prostoru. Teprve někdy před čtyřmi tisíci lety, v rozlehlých stepích mezi Volhou a Donem, začal příběh, který změnil dějiny.
A teď se dějiny mění znova a opět jsou důležitými aktéry koně. Změnit pohled veřejnosti, aby je chápala více jako zásadně citlivá a vnímavá zvířata, je realistický cíl, který může přinést lepší životní podmínky a kvalitu života jak koním, tak lidem, a zároveň přispět k ekologické obnově krajiny. Musíme zvážit šlechtění a množení plemen speciálně určených pro extrémní výkon, která jsou ovšem o to více závislá na speciální péči a o to více v nesouladu s potřeby přírody a krajiny. Místo lidského zásahu, který často vede k vrozeným zdravotním problémům a predispozicím u koní přehnaně křížených pro určité vlastnosti, by příroda sama dokázala lépe vybrat vhodné jedince pro dané prostředí.
Povodně roku 2024 nám připomněly, jak křehká je naše iluze kontroly nad přírodou. Voda si najde cestu. Otázka je, zda jí dáme prostor v krajině, nebo ji necháme devastovat naše domovy. Koně mohou být součástí odpovědi. Je potřeba ale na ně přestat pohlížet jako na nástroje nebo služebníky a začít je vnímat jako partnery, kterým vrátíme možnost být přirozeným důležitým článkem v péči o krajinu. Tu, která nás všechny živí.
Vedle zvířecího azylu (nebo spíše na jeho finanční podporu) se věnujeme poskytování služeb z oblasti hudebního průmyslu a muzikoterapií - více zde
