Norování, regulace lišek a jejich potřeba v české krajině

Norování je brutální praxe, při níž jsou lovečtí psi vypouštěni do nor, aby vyhnali lišky nebo jiné psovité šelmy. Tento způsob lovu je extrémně stresující a krutý pro zvířata, která se v norách ukrývají a mají je za bezpečný domov pro své rodiny. Není neobvyklé, že psi lišky v noře uštvou nebo zraní, což vede k jejich pomalé a bolestivé smrti. Nezřídka dochází také k ošklivému poranění samotných psů.

Norování lišek je bohužel legální i v době, kdy mají mláďata. Tento bezohledný akt znamená, že lišky jsou vyháněny nebo zabíjeny, zatímco jejich mláďata zůstávají bez ochrany a péče. Mláďata jsou často ponechána napospas osudu, mohou být utlučena lopatou, roztrhána loveckými psy zaživa nebo použita na nekontaktní výcvik loveckých psů.

Nekontaktní výcvik loveckých psů

V České republice je nekontaktní výcvik loveckých psů na živých liškách legální. Tento výcvik zahrnuje držení lišek v klecích, kde trpí fyzickým i psychickým strádáním. Mláďata lišek, která přežila norování, jsou vystavována stejným psům, kteří jim zabili rodiče. Tato praxe způsobuje extrémní stres a utrpení. Lišky používané k výcviku psů jsou často drženy v nevyhovujících podmínkách a po skončení výcviku psů jsou buď utraceny, nebo ponechány v klecích až do jejich smrti.

Lov lišek a jejich potřeba v české krajině

Lišky jsou v české krajině často označovány za škodnou, avšak jejich role v krajině je nezastupitelná. Lišky jsou efektivní lovci myší, hrabošů a dalších hlodavců. Fungují také jako zdravotní policie přírody, kdy odstraňují uhynulá, slabá a nemocná zvířata. Přemnožení hlodavců je často výsledkem intenzivního lovu lišek a trávení dravců, což vede k nerovnováze v ekosystému. Výsledkem je nadměrné používání chemických látek v zemědělství, což má negativní dopady na kvalitu plodin a lidské zdraví.

Lišky v přírodních podmínkách kopírují s menším zpožděním populační křivku své kořisti. Tento mechanismus přirozené regulace populace je dobře popsán v klasických pracích, například studiích MacLulicha a Oduma. Hlavní kořistí lišek v českých podmínkách jsou hraboši a další hlodavci. Pokud by jejich populace klesla, snížila by se i populace lišek v důsledku nižší reprodukce a vyšší přirozené úmrtnosti slabších jedinců.

Historické údaje ukazují, že lov lišek nemá přímý vliv na populaci koroptví. V roce 1966 bylo v Československu uloveno 39 tisíc lišek a populace koroptve činila 619 tisíc kusů. V roce 2022 bylo v ČR uloveno 83 tisíc lišek, ale populace koroptve klesla na 30 tisíc kusů. Decimaci koroptví tedy nelze přičítat pouze liškám.

Závěry z výše uvedených informací naznačují, že lov lišek je kontroverzní a nemorální praxe, která nejen že způsobuje zvířatům nevyvratitelné utrpení, ale také má nežádoucí dopady na ekosystém. Místo lovu bychom měli prosazovat ochranu lišek a hledat alternativní způsoby řízení jejich populace, které by respektovaly jejich biologické potřeby a roli v přírodě.

Pokud bychom se rozhodli pro úplné zastavení lovu lišek (podotkněme, že podíl norování na celkovém lovu lišek je aktuálně něco okolo pouhých 15%), museli bychom být připraveni na přirozené kolísání jejich populací v desetiletých cyklech přibližně až o jeden řád. To by však přineslo výhody v podobě zachování biodiverzity. Nedávné studie naznačují, že regulace populace lišek prostřednictvím přirozených procesů má dlouhodobě pozitivní dopady na ekosystémy, zatímco lidské zásahy často vedou k nepředvídatelným následkům.

V zájmu ochrany přírody a zvířecího blahobytu je nezbytné revidovat současnou legislativu týkající se lovu lišek a podporovat rozumnější přístupy ke správě jejich populace. Zachování lišek v našich lesích a krajině není jen záležitostí morální, ale i ekologickou nutností pro udržení rovnováhy v přírodě.

Neletální přístupy k regulaci populace divoké zvěře  

Neletální přístupy k regulaci populace divoké zvěře zahrnují různé metody, které nevyžadují zabíjení zvířat.

Zde jsou některé konkrétní neletální přístupy:

1. Ekologický výzkum: Výzkum interakcí mezi druhy a ekosystémy pro lepší porozumění dopadům různých přístupů.

2. Restorativní ekologie: Použití principů restorativní ekologie k obnově poškozených ekosystémů a podpora přírodních procesů, které regulují populace zvířat. 
   

3. Legislativní opatření: Zákony a nařízení, které podporují používání neletálních metod a chrání přirozené predátory.

4. Habitat management: Úprava prostředí tak, aby bylo méně příznivé pro určité druhy. Například změna struktury vegetace nebo odstranění potravních zdrojů.

5. Podpora přirozených predátorů: Ochrana stanovišť predátorů, kteří jsou klíčoví pro regulaci populací kopytníků.
   

6. Obnova migrace: Podpora přirozené migrace zvěře a obnova prostředí, které umožňuje přirozené chování, jako je hledání potravy a útočiště.
   

7. Odhánění: Použití technik, které mají za cíl zvířata odrazit od určitých oblastí bez jejich zranění či zranění loveckých psů.

8. Odstrašující prostředky: Použití akustických a vizuálních odstrašujících prostředků k odrazování zvířat od určitých oblastí. 

9. Užití bariér: Postavení fyzických bariér, které mohou zvířata odstrašit od vstupu do určitých oblastí.

10. Populační studie: Neustálý monitoring populací divoké zvěře a účinnosti použitých metod.

11. Edukace a veřejné povědomí: Edukace a osvěta veřejnosti o důležitosti přírodních ekosystémů a potřebě jejich ochrany.
    

Tyto přístupy jsou často preferovány pro svou snahu minimalizovat utrpení zvířat. Jsou také důležité z hlediska ochrany biodiverzity, krajiny a udržení rovnováhy v přírodním prostředí.

Zde jsou některé potenciální přínosy:

1. Obnova ekosystémů: Snížení počtu kopytníků prostřednictvím přirozené regulace by mohlo vést k obnově vegetace a lesů, které by jinak byly nadměrně spásány. To by podpořilo biodiverzitu a zdraví ekosystémů.
2. Zvýšení biodiverzity: Přítomnost přirozených predátorů, jako jsou vlci a rysi, by nejen regulovala populace kopytníků, ale také by podporovala celkovou biodiverzitu tím, že by vytvářela dynamické a vyvážené ekosystémy.
3. Ekologické rovnováhy: Přírodní rovnováhy by se mohly lépe obnovit, pokud by byly populace divoké zvěře regulovány prostřednictvím přirozených procesů namísto lidského zásahu.
4. Snížení zemědělských škod: Efektivní regulace populace divoké zvěře by mohla snížit škody na zemědělských plodinách a lesních porostech, což by mělo pozitivní ekonomické dopady pro zemědělce a lesníky.
5. Krajinná rozmanitost: Obnova přirozených ekosystémů by vedla k větší krajinářské rozmanitosti, což by mohlo mít pozitivní estetické a rekreační hodnoty.
6. Podpora ekoturistiky: Zdravější a biodiverzitnější ekosystémy by mohly přilákat více turistů a podpořit ekoturistiku, což by přineslo lokální ekonomické výhody.

Avšak dosažení těchto přínosů vyžaduje důkladné plánování a implementaci. To musí zahrnovat uplatnění vědecky podložených metod managementu divoké zvěře a zohlednění sociálních a ekonomických faktorů. Přechod na takový systém je náročný a vyžaduje pečlivé plánování a spolupráci mezi státy, vědci, ochranáři a místními obyvateli.

Jsme už dost vyspělí a silní přijmout závazek k ochraně přírodních ekosystémů pro budoucí generace? Je nejvyšší čas, abychom se už začali chovat zodpovědně. Zadarmo a lehké to nebude, ale zvířatům, přírodě, našim dětem, ale hlavně i sami sobě to dlužíme!