Sportem ku zdraví?

Sportovní soutěže se zvířaty, jako jsou dostihy koní, závody chrtů a další disciplíny, s sebou často nesou zásadní etické otázky o tom, jak je s těmito zvířaty nakládáno. Ve snaze o maximální výkon se ignorují jejich přirozené potřeby, podobně jako se to někdy děje u dětí, které jsou tlačeny do vrcholového sportu. Tento tlak je často výsledkem rodičovských ambicí, společenských očekávání a touhy po prestiži. U obou – jak u zvířat, tak u dětí – se potlačují přirozené potřeby, aby se dosáhlo něčeho, co není pro ně samotné, ale pro zisk nebo uznání dospělých.

Paralela mezi zvířaty a dětmi ve vrcholovém sportu

Děti, které se účastní vrcholových sportů, jsou někdy obětí snahy rodičů naplnit vlastní neuskutečněné sny či trauma z neúspěchu. Rodiče, kteří neuspěli v dosahování vlastních cílů (ačkoliv tato podmínka nemusí být pravidlem), často vidí v dětech prostředek, jak si zajistit uznání, které jim chybí. Tato ctižádost je společensky posilována tlakem na úspěch, který je vnímán jako velká ctnost, bez ohledu na důsledky pro dítě. Stejně jako zvířata ve sportu, děti v takových případech neprožívají plně své dětství, nemohou uspokojit své přirozené psychické a rozvojové potřeby, protože jsou vedeny ke splnění cílů, které jsou jim cizí.

Dítě, které je vystaveno intenzivnímu tréninku, se často ocitá v prostředí, kde není prostor pro svobodu, hru a osobní růst mimo sportovní úspěch. Často se stává, že rodiče pod vlivem společenského tlaku na úspěch přehlížejí varovné signály, že dítě trpí. Stejně tak se u zvířat ve sportu ignorují jejich přirozené limity a zdraví je podřizováno touze po vítězství. Děti jsou v mnoha případech zraněny jak emocionálně, tak i neúměrnou zátěží jejich fyzického aparátu, což má dlouhodobé následky, podobně jako tomu je u zvířat.

Závody zvířat a ignorace jejich potřeb

V závodech zvířat, ať už jde o koně nebo chrty, jsou zvířata trénována s maximálním důrazem na výkon, často za použití donucovacího vybavení nebo prostředků zvyšujících výkonnost nebo potlačujících bolest, jako jsou drogy. Zvířata, stejně jako děti ve sportu, nemají možnost odmítnout nebo přestat. Jejich přirozené potřeby jsou potlačovány a nahrazovány zájmy jejich trenérů nebo majitelů.

Ctižádost jako nejvyšší ctnost

Ve společnosti je ctižádost a dosažení úspěchu vnímáno jako velká hodnota, což vytváří prostředí, kde je tlak na úspěch enormní. Rodiče mohou v tomto kontextu tlačit své děti do sportu, aniž by se zamysleli nad jejich skutečnými potřebami a přáními. Zatímco zvířata nemohou vyjádřit svou vůli, děti často trpí v tichosti, protože jsou ve svém vývoji závislé na vůli a rozhodnutí dospělých.

Jak u dětí, tak u zvířat ve sportu je třeba zvažovat, zda dosažení vítězství a uznání stojí za psychické, emocionální a často i fyzické a zdravotní poškození, které to může způsobit. Společnost by měla přehodnotit, co znamená skutečný úspěch, a zaměřit se spíše na respekt k přirozeným potřebám a svobodě jednotlivců i zvířat, než na pouhé naplnění ambicí a očekávání.

Na závodní trati

Dostihový průmysl je často prezentován jako vrchol sportovní zábavy, prestiže a elegance. Pod povrchem však koně v tomto světě trpí, a to nejen během závodů, ale i během tréninků a ve zbylém čase. Za vidinou slávy a zisku se skrývá krutá realita pro koně, kteří jsou nuceni podávat extrémní výkony, zbylý čas jsou zavřeni v boxu a jsou jim podávány drogy. Tento článek se zaměřuje na donucovací praktiky a utrpení koní v dostizích, které často vede k jejich fyzickému i psychickému vyčerpání.

Tréninky: Neúprosná příprava

Zatímco samotné dostihy jsou náročné, i každodenní tréninkové režimy představují pro koně obrovskou zátěž. Téměř každý den jsou nuceni podávat výkony, které často přesahují jejich přirozené limity. Tréninkové praktiky v dostihovém průmyslu bývají stejně náročné jako samotné závody, přičemž se používají stejné donucovací prostředky – biče, udidla, ostruhy a další pomůcky, které koně nutí k poslušnosti.

Když jsou koně vystaveni těmto tréninkovým technikám, často dochází k fyzickému opotřebení, zraněním (jedním z faktorů může být i přešlechtění dostihových koní, kterému se věnujeme v samostatném článku) a dokonce i vážným psychickým problémům, včetně stresu a úzkosti. Tento stres se pak projevuje v jejich celkovém zdraví i chování.

Drogy: Tichý nepřítel

Jak odhalily organizace jako PETA a filmový dokument uvedený New York Times Broken Horses, drogy jsou v dostihovém průmyslu běžnou praxí. Jsou používány k maskování bolesti nebo ke zvýšení výkonnosti koní, čímž je umožněno, aby závodili i přes zranění. Ilegální drogy, steroidy, protizánětlivé léky a různé stimulanty jsou často aplikovány, aby zakryly bolest a vyčerpání. Koně, kteří by za normálních okolností nemohli závodit, jsou díky těmto drogám přinuceni pokračovat, což vede k ještě vážnějším zraněním a mnohdy i smrti.

Tyto praktiky nejen že zkracují život koní, ale také je vystavují riziku vážných zranění, která často končí tragicky. Když kůň necítí bolest, běží dál, až do bodu, kdy jeho tělo zcela selže.

https://www.peta.org/features/horse-racing-exposed-drugs-deception-death/

Donucovací prostředky: Bolest jako nástroj ovládání

V dostizích se používá mnoho různých nástrojů k ovládání koní. Biče, které jsou běžně používány k tomu, aby koně běželi rychleji, způsobují fyzickou bolest a stres. Udidla tlačí na citlivá místa v koňských ústech a nutí je k poslušnosti. Ostruhy způsobují bolest v bocích, což koně nutí podávat ještě větší výkony, než by byly schopny za normálních okolností.

Tyto donucovací prostředky, navržené k maximalizaci výkonu, způsobují koním bolest a fyzickou i psychickou újmu. Namísto toho, aby byli vedeni ke spolupráci s člověkem na základě vzájemného respektu, jsou nuceni k výkonům prostřednictvím bolesti.

Dieta: Nepřirozená strava pro maximální výkon

Dalším aspektem dostihového průmyslu je nepřirozená dieta, kterou koně dostávají, aby dosáhli maximální výkonnosti. Strava plná energetických koncentrátů a přísad, která je zaměřená na rychlé budování svalů a podporu výkonu, není v souladu s přirozenými potřebami koní. Tento typ stravy může vést k zažívacím problémům, kolikám a dalším zdravotním komplikacím.

Koně jsou přirozeně zvyklí na pastevní stravu bohatou na vlákninu, která odpovídá jejich trávicímu systému. Dostihové diety však toto přirozené nastavení ignorují a nutí koně přijímat stravu, která podporuje jejich metabolismus pro závodění, ale zároveň přináší zdravotní rizika.

Co se stane, když dostihy skončí? Alternativy k jatkám

Často se argumentuje, že pokud by dostihy a jiné koňské sporty byly zrušeny, všichni tito koně by skončili na jatkách. To je ale zjednodušený a nepřesný argument. Existují alternativy pro život koní i mimo závodiště. Jednou z možností je například hipoterapie, kde koně pomáhají lidem s fyzickými a psychickými problémy skrze terapeutické aktivity. Kromě toho mohou koně najít uplatnění v ekologické či regenerativní pastvě, kde se využívají ke spásání a zlepšování kvality půdy.

Koně mohou také hrát důležitou roli v komunitních chovech, kde žijí v prostředí blízkém přírodě a jsou chováni s důrazem na jejich přirozené potřeby a welfare. Tyto alternativy ukazují, že koně mohou mít smysluplný život i mimo dostihové dráhy, aniž by byli zbytečně utraceni.

Přepych jako kompenzace utrpení?

Jedním z argumentů obhájců dostihového průmyslu je, že úspěšní dostihoví koně jsou chováni v luxusu, mají špičkovou péči a dostávají kvalitní krmivo. Tento luxusní život však nemůže kompenzovat utrpení, kterému jsou koně vystaveni na závodištích a při trénincích. Navíc jen malý počet koní dosáhne úspěchu, který jim zajistí takový komfortní život – většina koní, kteří nedosáhnou špičkových výsledků, žije v mnohem horších podmínkách a často končí svou životní cestu na jatkách.

Dostihový průmysl zvedá důležité otázky o našem přístupu ke zvířatům. Využíváme zvířata k našemu potěšení a zisku, aniž bychom brali ohled na jejich blaho. Kůň, který je nucen podávat nadlidské výkony a trpí pod vlivem drog, bičů a nepřirozené stravy, nemá možnost žít přirozený a zdravý život.

Je načase přehodnotit, jakým způsobem se chováme ke zvířatům a zamyslet se nad tím, zda bychom neměli hledat nové způsoby, jak jim umožnit důstojný život, založený na respektu k jejich přirozeným potřebám. Dostihy a jiné sporty, které zvířata vykořisťují, by měly být nahrazeny etičtějšími přístupy, kde zvířata nejsou jen prostředkem k dosažení lidských cílů.