Pastva pro planetu

info@pastvaprodusi.org 

To voda nám to prozradila

Krajina funguje jako dokonalé, i když často neúprosné zrcadlo lidského hospodaření.

V září 2024 zasáhly Českou republiku devastující povodně, které svým rozsahem překonaly očekávání hydrologů i krizových štábů. Tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou, mnozí o vše, co měli. V Jeseníkách spadlo během několika dnů přes 500 milimetrů srážek, meteorologická stanice Švýcárna zaznamenala absolutní denní rekord 385,6 milimetru. Více než padesát měřicích stanic vyhlásilo stav stoleté vody, škody přesáhly sedmdesát miliard korun. Ministr životního prostředí Petr Hladík konstatoval, že podobně rozsáhlé povodně na tak velkém území Česko dosud nezažilo. 

Uprostřed této katastrofy vyvstala otázka, na kterou oficiální struktury neměly uspokojivou odpověď. Co bude se zvířaty? Rodinná organizace Pastva pro duši, jež sama provozuje zvířecí azyl, tehdy založila facebookovou skupinu Zvířata ohrožená POVODNĚMI, která se během několika hodin stala největší celostátní platformou pro koordinaci záchranných operací. Propojovali se zde profesionální útulky s dobrovolníky, dispečerovaly převozy, shromažďovalo krmivo a materiál. Všechno zdola, dobrovolníky a občanskou společností, bez čekání na pokyny. Síla spontánní lidské solidarity alespoň částečně zmírňovala trauma těch dní.

Když vody opadly, začali jsme přemýšlet jinak. Skupina ztratila svůj původní účel, ale ne svůj smysl. Rozhodli jsme se využít vybudovanou komunitu k šíření osvěty o něčem, co nás fascinovalo už dlouho a co přímo souvisí s prevencí povodní. O tom, že právě zachráněná zvířata mohou napomoci zadržovat vodu v krajině a předcházet tak budoucím katastrofám. Zní to paradoxně, ale věda i praxe ukazují, že je to pravda.

kissthegroundmovie.com

Dva velcí partneři: koně a krajina

Možná už jste slyšeli o tom, že volná i regenerativní pastva s hospodářskými či polodivoce žijícími velkými kopytníky a další megafaunou na rozlehlých pastvinách mají až zázračně blahodárné účinky na obnovu přírody. Světoví odborníci je považují za nejnadějnější prostředek k řešení většiny ekologických hrozeb naší doby.

Problematika vsákavosti půdy a retence vody v krajině je komplexní a multifaktoriální. Zahrnuje stav půdní struktury, množství organické hmoty, přítomnost kořenových systémů, míru zhutňování zemědělskou technikou, rozsah odvodňovacích meliorací a mnoho dalších proměnných. Velcí kopytníci fungují jako dokonalý přírodní vertikutátor. Při správném pastevním managementu a volném pohybu v rozsáhlém prostoru tato kopyta citlivě, bez destruktivního tlaku těžké techniky, rozrušují neprostupnou půdní krustu. Umožňují tak atmosférickému kyslíku a srážkové vodě pronikat zpět do podpovrchových vrstev. Navíc jejich specifický způsob selektivního spásání vytváří prostorovou různorodost a na pastvině tak vzniká mozaika různě vysokých porostů, což poskytuje rozmanité mikrobiotopy pro hnízdění ptáků, vývoj hmyzu a rozmnožování drobných savců. Zároveň tím, že zvířata zanechávají v krajině moč a trus, vracejí do systému organickou hmotu a živiny v postupné, přírodou snadno vstřebatelné formě. Tato organická dotace slouží jako primární palivo pro obnovu půdních mikrobů a kroužkovců. Projekty takzvaného rewildingu (například v Milovické rezervaci) prokazují naprosto fenomenální výsledky tohoto procesu. Znovuzavedení polodivokých koní, praturů a zubrů na degradované plochy vedlo i bez zásahů člověka ke skokovému, tisíciprocentnímu nárůstu populací vzácných rostlin a ohrožených motýlů.

Myšlenka iniciativy Pastva pro planetu však tento model signifikantně rozšiřuje. Vedle dvou již existujících modelů:
a) striktně komerční, produkční regenerativní pastvy kopytníků (https://www.ziva-puda.cz/opatreni-pro-pudu/regenerativni-pastva) a
b) přísných přírodních rezervací s divokou faunou,
definuje zcela nový a dosud opomíjený článek: c) dobrovolníky zachráněnou domestikovanou býložravou megafaunu.
Útulkoví koně, odložení poníci, staré ovce či kozy a další zvířata z azylů získávají možnost plnit tu svojí nejpřirozenější úlohu, pro kterou tu byli jejich pradávní předci.

Nám nejde jen o to, že pastva regeneruje půdu, obnovuje biodiverzitu a zvyšuje schopnost krajiny pojmout přívalové srážky. Nám se líbí také to, že koně i další zvířata při tom mohou žít způsobem, který odpovídá jejich přirozenosti. Pohybovat se volně po rozlehlých plochách, vybírat si potravu, žít ve stádě s přirozenou sociální strukturou. Ekologický přínos a kvalita života zvířat se tu krásně podmiňují.

Doporučené zdroje:

Equine-Assisted Microhabitat Creation
https://credike.com/equine-assisted-microhabitat-creation/

Horses Can Help. Let's Use Equine Ecosystem Engineers to…
https://medium.com/the-environment/horses-can-help-108b0fec5cd6

Reviving hope: Wild horses and ecosystem restoration in Appalachia, USA
https://www.resilience.org/stories/2023-10-24/reviving-hope-wild-horses-and-ecosystem-restoration-in-appalachia-usa/
https://www.ecosystemrestorationcommunities.org/2023/09/07/reviving-hope-wild-horses-and-ecosystem-restoration-in-appalachia/

What is Landscape Restoration & Why is it Important
https://forestry.com/environmental-impact/restoration-projects/landscape-restoration/

Tradiční moudrost o zemědělství a krajině

Poznatky etnozoologie nám nabízejí modely soužití člověka a zvířat, které fungovaly tisíce let. Naši předkové nevěděli nic o biogeochemických cyklech uhlíku, ale intuitivně chápali, že zdravá krajina s pastevními zvířaty je podmínkou zdravých regionů!

Podle vědecké monografie Půda a život civilizací, která je skvělým vědecký zdrojem tradiční ekologické moudrosti v zemědělství, při zpětném pohledu do historii zjistíme, že tou vůbec největší ekologickou ztrátou, kterou moderní zemědělství naší krajině uštědřilo, nebylo pouze rozorání mezí, odstranění remízků nebo scelení pozemků do obrovských nedozírných lánů, nýbrž plošné, systematické a téměř absolutní oddělení velkých býložravců od půdy. V minulosti byl chov zvířat a pěstování plodin úzce provázaným systémem. Dnešní specializovaný, bipolární model však na jedné straně udržuje obrovské, mrtvé plochy orné půdy závislé na vnějších chemických vstupech, a na straně druhé koncentruje obrovská množství hospodářských zvířat (včetně býložravé megafauny) do vnitřních ustájení nebo malých koncentrovaných výběhů. V těchto chovech jsou zvířata krmena dovezenými komerčními krmivy a jejich trus se mění z drahocenného přírodního zdroje v ekologický a logistický problém.

Vědecké konsorciální studie, zaměřené na udržitelné potravinové systémy (Integrated Crop-Livestock Systems - ICLS), přesvědčivě argumentují, že znovunapojení zvířat na specializované plodiny a krajinu dokáže obnovit zpřetrhané biogeochemické cykly. Návrat zvířat do krajiny přináší nezbytnou ekologickou komplexitu. Koně a další velcí kopytníci a býložravci totiž v ekosystému nepůsobí jen jako pasivní "sekačky na trávu". Jsou to aktivní, nenahraditelní ekosystémoví inženýři.

Doporučené zdroje:

Půda a život civilizací: Co děláme půdě, děláme sobě (2021)
www.researchgate.net/profile/Jan-Turek-6/publication/357901758_Cilek_V_-_Hladik_J_-_Havel_T_-_Turek_J_-_Zahora_J_-_Vopravil_J_-_Fucik_P_-_Khel_T_-_Meduna_P_-_Mudra_P_-_Navratil_T_-_Suvova_Z_-_Kinsky_V_-_Kerka_J_-_Krizek_P_2021_Puda_a_zivot_civilizaci_Co_delame_pu/links/61e6a7025779d35951b92065/Cilek-V-Hladik-J-Havel-T-Turek-J-Zahora-J-Vopravil-J-Fucik-P-Khel-T-Meduna-P-Mudra-P-Navratil-T-Suvova-Z-Kinsky-V-Kerka-J-Krizek-P-2021-Puda-a-zivot-civiliza.pdf

Klimatická změna stírá rozdíly mezi výnosy v ekologickém a konvenčním zemědělství
https://mendelu.cz/klimaticka-zmena-stira-rozdily-mezi-vynosy-v-ekologickem-a-konvencnim-zemedelstvi/

Výuková a metodická videa, která detailně vysvětlují fungování půdy pod povrchem a přinášejí praktické postupy pro šetrné zemědělství
https://www.intekol.eu/vlastni-videa/

Horse-Mediated Restoration of Culturally Significant Landscapes
https://credike.com/horse-mediated-restoration-of-culturally-significant-landscapes/

Reconnecting Grazing Livestock to Crop Landscapes
https://www.frontiersin.org/journals/sustainable-food-systems/articles/10.3389/fsufs.2021.750765/full

How Are Horses Used in Agriculture? 
https://www.agriculturelore.com/how-are-horses-used-in-agriculture/

Od boxu k volné pastvě

Abychom pochopili, proč je volná pastva tak důležitá, musíme se podívat na celé spektrum různých způsobů života koní na této planetě. Na jedné straně stojí kůň uzavřený třiadvacet hodin denně v boxu, vytažený jen na intenzivní trénink, vyšlechtěný do krajnosti pro konkrétní lidské účely. Jeho pohyb, potrava, sociální kontakty i reprodukce jsou zcela pod lidskou kontrolou. Na opačném konci jsou divocí nebo zdivočelí koně ve volné přírodě, kde přirozený výběr formuje genofond a stádo si samo určuje rytmus svého života.

Mezi těmito extrémy existuje celé spektrum přístupů. Koně chovaní pro práci či zábavu lidí vyžadují intenzivní péči a detailní řízení jejich denního režimu. Regenerativní řízená pastva, jak ji praktikují některá česká hospodářství, napodobuje přirozené vzorce pohybu stád, ale stále pod lidským dohledem. Semi-rezervace typu Milovice nebo Rokycany umožňují koním žít v polodivokých podmínkách na rozlehlých plochách s minimálními zásahy. A na konci spektra jsou populace ferálních koní, které člověk nijak neřídí.

Zpátky na zem

Musíme být realističtí. V evropských podmínkách je většina krajiny kulturní a zcela volně žijící koně jako na amerických prériích tu prostě nejsou možní. Navíc potřebujeme řešení pro zachráněné, na člověka navyklé, domestikované a šlechtěné koně, kteří by v divoké přírodě sami nepřežili.

Proto hledáme praktické cesty, jak se co nejvíce přiblížit ideálu, ale při zachování důrazu na maximální blaho každého jedince. Koně v našich podmínkách stále potřebují pravidelné ošetřování kopyt, občasné přikrmování, krmení v zimě a další péči. Nejde o ryzí návrat do minulosti divoké panenské přírody, ale o hledání rovnováhy mezi svobodou zvířete a naší odpovědností za ty, které jsme si vzali do péče.

Doporučené zdroje:

Towards Increased Community-Engaged Ecological Restoration: A Review of Current Practice and Future Directions 
https://er.uwpress.org/content/36/3/208 

Three Approaches to Restoration and Their Implications for Social Inclusion
https://er.uwpress.org/content/39/1-2/27

Jiný pohled na koně

Vědecký výzkum posledních dvou desetiletí přináší fascinující poznatky o vztahu člověka a koně. Studie kardiovaskulární synchronizace ukazují, že při vzájemné interakci dochází k propojení srdečních rytmů obou druhů. Kůň i člověk jsou komplexní systémy, které se během kontaktu navzájem ovlivňují prostřednictvím autonomního nervového systému. Koně dokáží rozpoznávat lidské emoce a reagovat na ně záměrně, ne pouze reflexivně. Jsou citliví na subtilní změny v našem držení těla, dechu, svalového napětí.

Linda Kohanov, zakladatelka Eponaquest Worldwide a autorka knih The Tao of Equus a The Power of the Herd, rozpracovala koncept nonpredatory power, vedení bez dominance, inspirovaný dynamikou koňského stáda. Její přístup zdůrazňuje emocionální inteligenci, kterou můžeme rozvíjet prostřednictvím kontaktu s koňmi, aniž bychom na nich museli jezdit. Mark Rashid, autor knih A Journey to Softness a Horses Never Lie, pracuje s konceptem soft feel a pasivního vedení, kdy nás koně následují dobrovolně, ne ze strachu nebo podřízení. Integruje principy aikidó do práce s koňmi a zdůrazňuje komunikaci nad technikou, uvědomění nad kontrolou. Ella Šamánková, Zuzka Pátková a další praktikují komunikaci se zvířaty založenou na vzájemném naslouchání a respektu.

Francesco De Giorgio a José De Giorgio-Schoorl z Learning Animals Institute rozvíjejí zooantropologický přístup, který se zaměřuje na kvalitu života zvířat a jejich osobnostní růst. Namísto stimulace kognitivních schopností pro lidské účely usilují o zachování vrozených kognitivních schopností koně v jeho přirozenosti.

Co mají tito odborníci společného? Důraz na to, že vztah člověka a koně je oboustranně obohacující, a že toto obohacení ani nevyžaduje ježdění. Kontakt ze země, pozorování, sdílení prostoru může být pro obě strany stejně cenné. Koně nás mohou učit přítomnosti v okamžiku, autenticitě, neverbální komunikaci. My jim můžeme nabídnout bezpečí, péči a prostor pro naplnění jejich přirozených potřeb. Nejde o vztah pána a sluhy, ale o partnerství založené na vzájemném respektu.

Koně pro komunitu

Jeden z příkladů, jak financovat takový chov koní a dalších zachráněných pastevních zvířat, je model komunitního vlastnictví. Koně patří obci, městu nebo družstvu občanů, kteří sdílí starost o stádo žijící na veřejných pastvinách. O jejich péči se starají dobrovolníci, navštěvují je školní třídy, přicházejí lidé hledající zklidnění a kontakt s přírodou. Tento model nejen přináší prospěch samotným koním, jenž tak žijí v podmínkách více se blížících jejich přirozeným potřebám, ale také by obohacoval místní život. Děti i dospělí by mohli trávit čas s těmito nádhernými zvířaty, učit se o jejich potřebách, rozvíjet empatii a vytvářet si hluboký vztah s přírodou.

Jedním z častých argumentů pro cílenou fyzickou zátěž koní řízenou člověkem je tvrzení, že koně bez pravidelného sportovního výkonu nebo práce ztloustnou a zakrní. Tento argument zde však neplatí, neboť koně v adekvátních podmínkách nepotřebují intenzivní fyzickou zátěž, aby zůstali zdraví. Ve volné přírodě nebo na dostatečně rozlehlých či správně manageovaných pastvinách se koně pohybují přirozeně, získávají dostatek pohybu a zároveň udržují přirozenou váhu.

Doporučené zdroje:

Existing evidence on the use of participatory scenarios in ecological restoration: a systematic map
https://environmentalevidencejournal.biomedcentral.com/articles/10.1186/s13750-023-00314-1

Nový příběh

Koně jsou z domestikovaných zvířat zdomácnělí nejkratší dobu. Jejich předkové běhali divocí po stepích ještě v době, kdy psi už tisíce let leželi u lidských ohňů a kozy se pásly kolem prvních osad. Koně byli domestikováni až po psech, ovcích, kozách, prasatech, kočkách, skotu (turu domácím i zebu), lamách, alpakách i oslech.

Ta krátká doba domestikace znamená, že koně si uchovávají silné instinkty a potřeby svých divokých předků mnohem víc než ostatní domácí či hospodářská zvířata. Potřebu pohybu, sociálního kontaktu ve stádě, volby potravy, prostoru. Teprve někdy před čtyřmi tisíci lety, v rozlehlých stepích mezi Volhou a Donem, začal příběh, který změnil dějiny.

A teď se dějiny mění znova a opět jsou důležitými aktéry koně. Změnit pohled veřejnosti, aby je chápala více jako zásadně citlivá a vnímavá zvířata, je realistický cíl, který může přinést lepší životní podmínky a kvalitu života jak koním, tak lidem, a zároveň přispět k ekologické obnově krajiny. Musíme zvážit šlechtění a množení plemen speciálně určených pro extrémní výkon, která jsou ovšem o to více závislá na speciální péči a o to více v nesouladu s potřeby přírody a krajiny. Místo lidského zásahu, který často vede k vrozeným zdravotním problémům a predispozicím u koní přehnaně křížených pro určité vlastnosti, by příroda sama dokázala lépe vybrat vhodné jedince pro dané prostředí.

Povodně roku 2024 nám připomněly, jak křehká je naše iluze kontroly nad přírodou. Voda si najde cestu. Otázka je, zda jí dáme prostor v krajině, nebo ji necháme devastovat naše domovy. Koně mohou být součástí odpovědi. Už ne jako nástroje nebo služebníci, ale jako partneři, kterým vrátíme možnost být přirozeným důležitým článkem v péči o krajinu. Tu, která nás všechny živí.