Sv. Hubert

Patron myslivců nebo ochránců zvířat?

Hubertovy jízdy, tradiční jezdecké slavnosti pořádané na počest sv. Huberta, na první pohled působí jako oslava historie, přírody a jezdeckého umění. Ovšem při hlubším pohledu na tento fenomén se otevírá otázka etiky a zacházení se zvířaty, zejména pokud jde o symboliku a duchovní odkaz sv. Huberta samotného.

Svatý Hubert se stal známým svou vizí jelena s křížem mezi parohy, která ho přiměla přestat lovit a změnit svůj přístup k přírodě a zvířatům. Jeho osvícení bylo ve znamení respektu k životu a rozhodnutí přestat způsobovat utrpení. Moderní Hubertovy jízdy však tento zásadní moment ignorují nebo překrucují. Místo toho, aby byly pojaty jako oslavy soucitu a ochrany zvířat, často oslavují lov a tradice spojené s jezdeckými a loveckými sporty, což je v příkrém rozporu s původním duchovním poselstvím. 

Svatý Hubert nebyl v klasickém smyslu odpůrcem lovu po celý svůj život. Původně byl vášnivým lovcem a aristokratem. Podle legendy se Hubert stal odpůrcem lovu až po svém mystickém zážitku. Při jednom ze svých lovů se mu zjevil jelen s křížem mezi parohy, který mu sdělil, aby se obrátil k Bohu a přestal vést svůj dosavadní život zaměřený na honbu za světskými požitky, včetně lovu. Tato zkušenost ho přiměla změnit svůj život, stát se křesťanským knězem a později biskupem. Po tomto zážitku se stal obhájcem křesťanských hodnot, které zahrnovaly i větší respekt k přírodě a tvorstvu.

My tu v Evropě ale v kontrastu s tím máme jezdecké slavnosti věnované tomuto světci, kde koně, kteří jsou ústřední součástí Hubertových jízd, často podstupují fyzické i psychické nároky spojené s dlouhými jezdeckými průvody, závody nebo simulacemi honů. Zvířata jsou pod tlakem, musí neustále fungovat na vysoký výkon, a to i v nepříznivých podmínkách. Koně a psi jsou někdy nuceni podávat nadlidské výkony pro zábavu diváků, což zcela ignoruje jejich přirozené potřeby a emocionální prožívání.

V tomto kontextu se nabízí otázka, zda Hubertovy jízdy, jejichž historická symbolika vychází z vize ochrany zvířat a jejich osvobození od lovu, nejsou dnes pouhou záminkou k legitimizaci akcí, které zvířatům stále ubližují. Je třeba se zamyslet, zda by moderní pojetí těchto slavností nemělo být přehodnoceno a zaměřeno spíše na skutečný odkaz sv. Huberta – ochranu a soucit s živými bytostmi.

Dále nelze přehlédnout, že některé verze Hubertových jízd, i když třeba neobsahují přímo hon, mohou obsahovat prvky oslav lovu a predátorského chování. Tento přístup nejenže nepřispívá k etickému vnímání vztahu mezi člověkem a zvířaty, ale také podporuje zakořeněnou představu, že zvířata existují především pro lidskou zábavu, sport nebo lov.

Svatý Hubert je i přese všechno považován za patrona myslivců a lovců. Jeho spojení s lovem a myslivostí vychází z jeho příběhu jako vášnivého lovce, avšak ignoruje jeho změnu života, díky které se stal světcem.

Ačkoli sv. Hubert není oficiálně považován za patrona ochránců zvířat v moderním slova smyslu, jeho obrácení a poselství o úctě k přírodě a zvířatům mu dávají určité spojení s ochranou zvířat. V některých interpretacích je tedy vnímán jako symbol etičtějšího přístupu k zacházení se zvířaty.

Hubertovy jízdy, pokud mají být skutečně věnovány sv. Hubertovi, by měly být příležitostí k oslavě života zvířat v jejich přirozené podobě, nikoli k legitimizaci starých lovících tradic. Je čas přehodnotit, co skutečně oslavujeme, a začít budovat nové tradice, které budou více v souladu s hodnotami ochrany a úcty ke zvířatům.