Košík
0
0,00 Kč
Azyl pro zvířata
Návrat k posvátné smlouvě se zvířaty a krajinou
Vítejte v srdci Pastvy, kde se stírají hranice mezi člověkem, zvířetem a přírodou. Kde slova "útulek" a "vzájemnost" nabývají mnohem hlubšího významu. Pastva pro duši je životní postoj. Je to náš způsob, jak v moderním, odpojeném světě znovu ukovat ztracenou smlouvu s těmi, se kterými sdílíme tuto planetu.
Stali jsme se komunitním prostorem a místem, kde se člověk učí znovu vnímat život ve všech jeho rozmanitých formách. Je to prostor, kde zvířata dostávají příležitost být sami sebou a kde lidé nacházejí cestu zpět k vlastní, často ztracené přirozenosti.
Naše filozofie vychází z uvažování přírodních národů, které je dnes bohatě doloženo archeologií, etnografií a antropologií. Nevnímáme zvířata jako majetek, stroje na peníze, sportovní náčiní nebo podřízené tvory, jejichž hodnota by se odvíjela pouze od jejich užitečnosti pro lidský druh. Jsou to naši učitelé, naši bratři a sestry. Naším posláním je tvořit plnohodnotný a bezpečný domov pro domácí a hospodářská zvířata, která by jinak čekala předčasná smrt, protože přestala být "zisková" nebo "chtěná". Příležitostně poskytujeme útočiště i volně žijícím živočichům, pokud se k nám dostanou balancujíc na samé hranici přežití.
Neméně důležitým aspektem Pastvy pro duši je tedy být takovou pastvou pro duši nejen pro útulkové zvířecí svěřence, nýbrž i pro lidi. Tvořit místo, kde se může veřejnost a lidé, mající zvířata ve svých srdcích, seznámit s jednotlivými osudy zachráněných zvířat, zažít ten božský kontakt s nimi, stát se jejich přáteli, kmotřenci a kmotřenkami či virtuálními adoptivními rodiči na dálku v podobě finančních dárců na jejich péči a spokojený život.
Za dobu našeho působení jsme prošli hlubokou vnitřní proměnou. Pochopili jsme, že model spasitelského sebeobětování, při kterém člověk zničí sám sebe, aby zachránil druhé, z dlouhodobého hlediska nefunguje. Abychom mohli pomáhat zvířatům, museli jsme najít udržitelný smysl i pro nás a naši rodinu.
Z klasického záchranného projektu jsme se proto organicky vyvinuli v organizaci s mnohem hlubším společenským, filozofickým a environmentálním přesahem. Už slepě jednostranně nezachraňujeme zvířata, aniž bychom věděli, zda o to vůbec stojí. Místo toho jim umožňujeme plnit jejich přirozenou úlohu a záměry, mezi které patří především probouzet připravené lidi a navracet se zpět ke svému odvěkému parťáku: krajině.
Ve spolupráci s ochránci přírody umisťujeme koně do ekosystémů. Jejich přirozená pastva, pohyb a přítomnost pomáhají revitalizovat vyčerpanou půdu, podporují návrat ohrožených druhů rostlin i drobného hmyzu a celkově oživují místní ekosystém. Zvířata, nad kterými společnost zlomila hůl, se tak stávají klíčovými architekty nového, zdravého života v krajině. Kruh se tak magicky a s obrovskou pokorou uzavírá.
Lidé často hledají spiritualitu v drahých retreatech nebo tichých meditačních centrech. My jsme ji našli v každodenní, tvrdé realitě našeho útulku. Náš život o dvou dospělých a třech malých dětech uprostřed zvířecí smečky je vším možným, jen ne romantickým snem z instagramových obrázků.
Skutečná spiritualita u nás znamená obléct si v třeskutém lednovém mrazu starou bundu, vzít do promrzlých rukou sekeru a jít prorážet led v kádích, aby zvířata měla co pít. Znamená to tahat těžké sítě plné sena a věšet je vysoko do korun stromů, abychom koním dopřáli co nejpřirozenější způsob obživy. Naším hlavním pracovním strojem není silný traktor, ale obyčejné kolečko, vlastní svaly a odhodlání, které nás nutí vstát i v těch dnech, kdy cítíme, že už nám nezbývá absolutně žádná síla.
Nezdobíme si realitu růžovými brýlemi. Jsou chvíle, kdy se noříme do bahna a vyčerpání, kdy čelíme nepochopení okolí a kdy musíme škrtnout veškeré osobní plány. Ale právě v těchto momentech – v tichém oddychování spícího koně, v důvěřivém pohledu zachráněného zvířete a v klidu ranní mlhy nad pastvinami – nacházíme hluboké uzemnění. Právě zde, v propojení s nejzákladnějšími životními rytmy, se odehrává ten opravdový, posvátný tanec s přírodou.
Proč nás zvířata potřebují
Útulků a azylů je v ČR naprostý nedostatek. A i když již i azylů pro hospodářská zvířata a pro koně přibývá každý rok hned několik, o jejich stálém nedostatku nasvědčuje i fakt, že již poté, co jsme se ujali druhého koně, se o nás rozkřiklo a ve velkém se nám začali ozývat majitelé koní, kteří potřebovali vyřešit svou situaci se svým parťákem koněm, a to aniž bychom se o to nějak snažili. Byl to výsledek velkého nedostatku počtu útulků a také díky tomu, že je patrné, že těmto koním umíme poskytnout péči, prostředí a podmínky naprosto adekvátně a na nadstandardní úrovni. Při veterinární péči spolupracujeme s velice citlivou a všechny zvířata bez rozdílu milující veterinářkou.
Koně často na rozdíl od psů nejsou pořizováni jako domácí mazlíčci a členové rodiny, ale slouží lidskému užitku. Kvůli nárokům na prostor, čas, práci, veterinární péči a výživové doplňky je jejich osud často velmi nejistý poté, co již nejsou schopni tento užitek plnit. Není úplnou výjimkou, že kůň z ČR skončí na jatkách v Polsku. Situaci velmi zhoršila špatná úroda sena a jeho zdražení na několikanásobek, kdy si původní majitelé koně již nadále nemohli chov dovolit a začali se jich ve velkém zbavovat.
My přicházíme s revolučním řešením razantně navyšujícím kapacity azylů, poskytujícím zvířatům ten nejlepší životní prostor a to vše propojujíc s ochranou přírodu, krajiny a obnovou půdy!
Nedostáváme žádné státní dotace a ani na ně nemáme nárok. Náš zapsaný spolek Pastva pro duši z. s. funguje výhradně a pouze díky nezávislé podpoře lidí, kterým náš způsob přemýšlení dává stejný smysl jako nám.
Ať už nás podpoříte pravidelným příspěvkem, nákupem z našeho tvůrčího obchůdku, využitím služeb studia PRASTARI PORTAL, účastí na našich zážitkových akcích, nebo dobrovolnickou pomocí přímo u zvířat, stáváte se pevnou součástí tohoto velkého příběhu.
Přijďte k nám načerpat inspiraci, zpomalit a objevit svůj vlastní vztah ke světu. Budeme se na vás těšit.
Pomáhejte s námi
"Ten, kdo žije v harmonii s přírodou, má dobrou náladu a vůči druhým projevuje uznání, váží si věcí, které potřebuje k životu, a dovede za ně poděkovat – takový způsob života je jeho oslavou, neboť vyjadřuje štěstí." (Indiánská moudrost)
V knize Genesis je lidským bytostem deklarované pověření vládnout nad celým stvořením. V dlouhé historii Evropy bylo toto poslání interpretováno jako právo využívat přírodu a těžit z ní. Ve Svatém Písmu se však nachází i apel na laskavé zacházení s živými tvory. Bůh dal lidem pravomoc nad zvířaty, ale nedal jim právo je týrat. (1. Mojžíšova 1:28; Žalm 8:6–8) Bohu záleží na každém zvířeti, dokonce i na malých ptáčcích. (Jonáš 4:11; Matouš 10:29) Svým služebníkům přikázal, aby byli ke zvířatům ohleduplní. (2. Mojžíšova 23:12; 5. Mojžíšova 25:4; Přísloví 12:10) Tento apel je ještě výraznější v traktátech Talmudu a v dalších autoritativních textech.
Rozdíl mezi zvířaty a lidmi tkví ve specifickém lidském úkolu pečovat o tvory, kteří s námi sdílejí planetu. Skutečným měřítkem lidskosti je totiž to, jak si ceníme života jako takového a jak se chováme ke zvířatům. Zároveň je to zdroj skutečného štěstí. Toho lze dosáhnout prostřednictvím porozumění nejdokonalejším božím výtvorům, tj. živé a neživé přírody. Díky porozumění a lásce k přírodě možná lépe pochopíme a porozumíme podmínkám, ve kterých žijeme a všem příčinám, které pak ovlivňují náš život. Když si užijeme procházku v přírodě, nebo vidíme zvířata si hrát, to je jen malá ochutnávka té obrovské síly.
Každé zvíře na tomto světě má svůj specifický úkol, kterým má člověka něco naučit. Zatímco pejsci jsou pro člověka opravdoví přátelé, kamarádi do nepohody, spřízněné duše, ochránci bránící útokem, a tedy učí ho takovéhoto partnerství, koně jsou ti, co člověka umí povznést, přenést do nových dimenzí, dávají mu svobodu pohybu, svobodu myšlenky. Splynout s pohybem koně umožňuje odpoutat se od země, je to jako splynout s energií vzduchu, je to jako tančit v dešti, ovládnou živly vně přírody i uvnitř sebe. Je možné se s nimi dostat do takového propojení, že s nimi lze komunikovat pouhou myšlenkou. To je umožněno díky tomu, že jsou ve volné přírodě kořist pro predátory a vyvinula se u nich neuvěřitelná senzibilita, intuice a zbystření smyslů. Ne nadarmo se seriózně používají v zooterapiích. Kůň pozná zakrývaní pocitů a emocí, lež, přetvářku, řekne o člověku to, co je skryto za oponou. Je to poněvadž se museli naučit pravdivě rozpoznat pocity ostatních koní ve stádě, aby mohli v případě nebezpečí včas zareagovat. Koně proto nerozruší tolik, že k němu přijdete smutní, s psychickými problémy, v depresi nebo naštvaní, jako když k němu přijdete s úmyslem zakrývat nějaký takový svůj pocit. Kůň umí lidské pocity mnohonásobně zesílit. Kůň Vás zkrátka probere do reality.
